//Zbrojovka: výrobní kolos padl, síla symbolu zůstala

Zbrojovka: výrobní kolos padl, síla symbolu zůstala

Přinejmenším díky fotbalu nebo nově vznikající moderní čtvrti zůstává pojem Zbrojovka, respektive Nová Zbrojovka stále v povědomí Brňanů. Ve svém původním významu, tedy jako průmyslový kolos, je už součástí historie Brna 20. století. Co pro město a jeho obyvatele fenomén Zbrojovka znamenal a stále znamená, zachycuje stejnojmenná fotografická publikace, kterou vydala organizace TIC Brno.

Některé atributy jako turbíny, kuličková ložiska nebo zbraně, které ještě v minulém století jednoznačně charakterizovaly Brno, zmizely v nenávratnu. A s nimi také podniky a továrny, které po tři století tvořily průmyslovou image města.

Tuto slavnou historii se rozhodla zmapovat organizace TIC Brno spolu s partnery, např. Technickým muzeem nebo Muzeem města Brna, a prostřednictvím projektu Brno INdustrial ji předestřít zájemcům. Průmyslové památky a brownfieldy, nahlížené také kulturní a estetickou perspektivou, mimo jiné prezentuje na komentovaných prohlídkách, vyhlídkových jízdách, přednáškách nebo na informační (cyklo)stezce u řeky Svitavy. Po ní lze dojet či dojít k bývalému areálu Zbrojovky, který postupně mizí a mění se v moderní městskou čtvrť. Po velkou část 20. století však zdejší závody zaměstnávaly tisíce lidí a být zbrojovákem něco znamenalo.

Zbrojovce jako fenoménu brněnské industriální historie se nelze vyhnout, protože město ji má dodnes v krvi, je součástí jeho DNA. A proto se TIC Brno jejího fascinujícího, plastického příběhu, nepostrádajícího ovšem ani temné stránky, ujalo a převedlo jej do podoby fotografické knihy doplněné kratšími texty, kde se Zbrojovkou z pohledu své profese zabývají historička a památkářka Květa Jordánová, socioložka Kateřina Nedbálková, básník a publicista Martin Stöhr nebo urbanisté Roman Čerbák a Martin Klenovský a oživení přináší také vzpomínky pamětníků v podobě citátů u vybraných fotografií.

Hlavní událostí, bez které by kniha nemohla vzniknout, bylo nalezení fotografického archivu Zbrojovky, čítajícího více než 80 tisíc snímků z období 50., 60. a 70. let, jejichž autory jsou převážně anonymní zaměstnanci tehdejšího propagačního oddělení. Archiv zachránil brněnský fotograf Roman Franc a na jeho popud ho v příštích letech prozkoumá a zpracuje Muzeum města Brna.

Do publikace s podtitulem Lépe pracovat, lépe žít pak fotografie vybral společně s grafickým designérem Jozefem Ondríkem a teoretičkou fotografie Lucií L. Fišerovou. Ta ve svém úvodu snímky dnes už nezvyklého čtvercového formátu – tedy focené zřejmě přístroji Flexaret a Pentacon 6 – rozděluje do několika kategorií. Např. na ty, které propagují výrobky, samozřejmě s dobovým ideologickým a někdy i sexistickým podtextem, na momentky vyfocené třeba i omylem nebo proto, aby se dofotil film, konceptuální minisérie mapující různá gesta spojená s fotografováním (třeba vyplazování jazyka, zakrývání obličeje apod.), studiové portréty a pak řadu fotek z politických schůzí, návštěv pohlavárů, prvomájových průvodů, podnikových rekreací, narozeninových a jiných oslav spojených s jídlem, pitím a tancem atd. Před očima nám tu zkrátka znovu vyvstává život „města ve městě“ zvaného Zbrojovka.

Sériová výroba svědčila zbraním i traktorům
Do historie podniku se čtenář může vydat s Květou Jordánovou, která v úvodu textu zdůrazňuje, že československá zbrojovka v Brně se zrodila z potřeby nově vzniklého československého státu „vybudovat a vybavit pro svoji ochranu státní podnik, schopný dodat armádě kvalitní výzbroj, a především lehké palné zbraně“. V lednu 1919 tak byly na pozemcích bývalých dělostřeleckých dílen vídeňského Arsenalu v Zábrdovicích zřízeny Československé závody na výrobu zbraní v Brně (tedy Zbrojovka).

Chod závodů závisel zpočátku především na evidenci, opravách a údržbě zbraní, ale v roce 1923 se ze státního podniku stala akciová společnost, která se soustředila na sériovou výrobu lehkých palných zbraní a zadělala Zbrojovce na celosvětovou proslulost. A to především díky tzv. tolerančnímu systému, který stanovoval minimální a maximální rozměry součástek s přesností na setiny milimetru už po prvním obrábění. Proces výroby zbraní se tak zjednodušil a zrychlil, byly také levnější a lépe se udržovaly.

Do roku 1930 brněnský podnik dostatečně vyzbrojil puškami a kulomety domácí armádu a během meziválečného období ještě zbraně dodával do celého světa. Jeho slavný lehký kulomet BREN (vyráběl se v BRně a britském ENfieldu) nakonec patřil k výzbroji britských vojsk i wehrmachtu, protože po okupaci v březnu 1939 byla Zbrojovka přičleněna k Reichswerke Hermann Göring AG. Samotní zaměstnanci Zbrojovky se do válečných a těsně poválečných dějin závodu, města i celé země zapsali hrdinskými i odsouzeníhodnými činy. K těm prvním je jistě třeba přičíst rozsáhlou odbojovou činnost vedení závodu v čele s jeho generálním ředitelem Karlem Stallerem, k těm druhým pak neblahou spoluúčast zbrojováků při násilném odsunu brněnských Němců.

Vraťme se však ještě k doplňkovému, tedy „mírovému“ artiklu Zbrojovky. Ten tvořily obráběcí stroje a jejich součástky, ale i osobní auta a dodávky, letecké motory, jízdní kola, psací stroje a motocykly. Uznání si vydobyla především tzv. Zetka, tedy auta označovaná zbrojováckým Z, kterým přišel na chuť třeba i Vlasta Burian.
Po válce a po komunistickém převratu v roce 1948 pak Zbrojovka stavěla hlavně na civilní výrobě, zbraně pro armádu, lovce a sportovce tvořily převážně export do dalších komunistických a rozvojových zemí. Princip sériové výroby se uplatňoval při produkci automatických vah, psacích strojů ZETA, částí jízdních kol, dále se kompletovaly převodovky pro traktory a motory do aut i motorek.

Do roku 1952 v zábrdovickém areálu vznikaly i slavné traktory Zetor, pak se výrobní program přesunul do nového podniku v Líšni. V 80. letech se program Zbrojovky ustálil na komunikačních a výpočetních technologiích, technice dieselových motorů pro traktory Zetor a obráběcích strojích.

Místo továrního ruchu moderní rušná čtvrť
Po sametové revoluci začala výroba ve Zbrojovce upadat a nezachránila ji ani privatizace podniku v roce 1992. Podnik byl vytunelován, v roce 2003 se dostal do zmanipulovaného konkurzu, činnost byla v roce 2006 ukončena, pak se nakrátko vrátila výroba lehkých palných zbraní. Společnost, která nakonec areál o rozloze 22,5 ha v roce 2008 vydražila, ho začala pronajímat soukromým firmám, ke kulturním účelům, pro pořádání výtvarných workshopů. I tak lokalita postupně chátrala a stal se z ní brownfield.

Od roku 2016 se však areál „pod rukama“ soukromého developera začíná proměňovat ve fungující městskou čtvrť Nová Zbrojovka, v níž se účelně prolíná moderní obytná a administrativní část s volnočasovou zónou poblíž řeky Svitavy. Lze jen doufat, že její obyvatelé k ní přilnou se stejnou důvěrou jako někdejší zaměstnanci ke svému podniku: „Zbrojovka, tam byla jistota. Staří zbrojováci říkali, když měl někdo zaječí úmysly: ‚Drž se komínu. Komín, to je jistota.‘ A ono to tak bylo. Tam když se člověku v nějaké oblasti nedařilo, když v něčem neuspěl, pořád měl tolik možností jiné práce.“

Publikaci Fenomén Zbrojovka lze zakoupit na e-shopu TIC Brno nebo v informačních centrech na Panenské a na Radnické. V areálu Nové Zbrojovky je až do konce roku volně přístupná výstava velkoformátových fotografií z nalezeného archivu. Další aktivity projektu viz fenomenzbrojovka.cz.

Zdroj: MMB, Výstava Fenomén Zbrojovk
Foto: Zdeněk Kolařík