Marta Jandová je sympatická česká zpěvačka, která začínala svoji hudební kariéru v sousedním Německu se skupinou Die Happy. V současné době vystupuje nejen s kapelou, ale i sólově a to v obou zemích. Aktuálně vydala své debutové sólové album a protože se s ním chystá i k nám do Brna, zeptali jsme se ji na pár otázek.
Jak se máte? A jaké prožíváte právě období?
To je hezká otázka. Obyčejně se mě na to při rozhovorech nikdo neptá. Děkuji, mám se hezky. Občas nějaký pracovní stres, ale doma máme hezké zázemí, přichází jaro a vlastně si nemůžu na nic stěžovat.
Jestli se nepleteme, tak za svoji hudební kariéru jste vydala mnoho alb s kapelou Die Happy, ale až letos poprvé sólové album. Proč až teď?
Sólové album jsem si přála už déle, ale nějak mě mé okolí málo kopalo. Pořád jsem o tom přemýšlela a oddalovala to. Ale asi to bude dobře, že to je až teď. Protože dřív jsem chtěla udělat album v angličtině. Tím, že jsem to dokončila až teď, jsem změnila názor a napsala všechny texty v češtině. To mě těší. Jsem Češka, anglicky zpívám s Die Happy dost.
Debutové album se jmenuje BARVY. Můžete nám o něm prozradit více? Co na něm posluchači najdou?
Kdysi jsme se o tom bavili s mojí kapelou – o tom, o čem je vždy nějaké to album. A dospěli jsme k tomu, že je to vždy momentální nahrávka písniček, které nás zrovna nějak popisují. Kdybyste třeba nahráli tu samou desku o rok později, už by byly písničky jinak zaranžované, změněné… Jsem toho názoru, že by se v písničkách nemělo moc rýpat. Alespoň jak píšu já – něco se stane, já si to zachytím ve vzpomínce, pak to nějak textově uchopím, slyším na to melodii a už to jede. Kdybych to 100x předělávala, už by mě ta písnička pak moc nebavila. Je to o konkrétním pocitu. Barvy jsem psala přesně tímto způsobem. Samozřejmě, že se na těch písničkách dál pracovalo, ale to základní vždy zůstává. Mám tam 10 písniček, které jsem napsala i otextovala sama a jednu, kterou mi napsal Marek Ztracený. Takže 11 písniček. Deska je barevná! 🙂 Tři pomalejší písničky, jinak vše rychlé a dynamické. O lásce, o strachu, o naději – prostě o životě.
S novým albem jedete i na stejnojmenné turné. Zároveň však máte i koncerty a vystoupní se svojí skupinou Die Happy. Vnímáte na jevišti nějaký rozdíl?
Na jevišti ho ani tak moc nevnímám. Jak stojím vepředu, tak se stejně musím spolehnout hlavně sama na sebe. Samozřejmě, že s Die Happy to je víc rodinné. Přece jenom kapela existuje už 25 let. Spíš se lišilo ve studiu a při psaní písniček. S Die Happy se často v procesu skládání hádáme, protože každý má trochu jiné preference a představy. Když si to píšete sám, nikdo vám do toho nekecá.
Zamíříte v blízké době i do Brna?
Ano. V Brně budeme 28.3. na Šelepce. Už se moc těším. V březnu mám jenom 3 koncerty, pokračujeme v květnu a vlastně pořád dál. Správný muzikant má turné celý život
Máte nějakou pěknou vzpomínku na Brno?
Několik. Nejkrásnější možná bude ta, kdy jsme tam hráli s Die Happy. To jsme si hodně užili, i po koncertě. Do Brna se mi jednou odstěhovala moje nejlepší kamarádka. To se mi moc nelíbilo. I když jsou to jen dvě hodiny autem.
Napsal/a: Tomáš
Foto: Marta Jandová
